Korespondenční šach (někdy též nazývaný „šach na dálku“ či moderně „koršach“) je obecné označení pro hraní šachu formou dálkové komunikace. Toto šachové odvětví je specifické zejména tím, že časová spotřeba v partii se počítá na dny a hráči smějí při hře využívat veškeré formy podpory, tj. mohou např. nahlížet do literatury, radit se s dalšími osobami, analyzovat za pomoci počítačů apod. Korespondenční šach je skvělou alternativou nejen pro šachisty, kteří se nemohou z různých důvodů v uspokojivé míře zúčastňovat soutěží v praktickém šachu, ale i pro šachové nadšence, které baví hledání „šachové pravdy“ v konkrétních pozicích vzniklých na šachovnici, na což obvykle nebývá v partiích hraných „naživo“ dostatek prostoru. Časový limit v korespondenčním šachu dnes obvykle činí 40-50 dní na 10 tahů a partie trvají v průměru cca 15-18 měsíců, a to nejen v závislosti na celkovém počtu provedených tahů, ale především na zvoleném způsobu hry (webserver ICCF/klasická pošta). Např. mezinárodní soutěže hrané klasickou poštou mohou někdy trvat i mnohem déle než 2 roky, což je způsobené zejména tím, že v tomto typu turnajů se do časové spotřeby hráčů nezapočítává poštovní přeprava, tj. doba, která uplyne od odeslání tahu do jeho doručení.
Přestože nejstarší dochovaná korespondenční partie pochází z počátku roku 1804 a první známky určité organizovanosti vykazují už známá korespondenční přátelská „utkání měst“, která byla sehrána v průběhu 1. poloviny 19. století, nově vznikající šachová disciplína musela o své místo na slunci ještě velice dlouho bojovat, než byly šachovou veřejností uznány její neopomenutelné zvláštnosti a významné odchylky od praktické hry. Teprve až o století později, v listopadu roku 1927, se v Německu zformovala organizace ICSB (Internationaler Correspondenz-Schachbund), která ještě v témže roce stihla uspořádat 1. oficiální korespondenční turnaj s mezinárodní účastí (náš František Batík, tehdy jeden z nejlepších evropských korespondenčních šachistů, skončil na 2. místě!) a 2. 12. 1928 se pak přetransformovala do IFSB (Internationaler Fernschachbund). Tento Mezinárodní korespondenční svaz lze považovat za prvního organizátora oficiálních mezinárodních koršachových soutěží, který se významnou měrou zasadil o uznání korespondenčního šachu jako samostatného a zcela svébytného šachového odvětví. Současně lze datum odstartování zmíněného turnaje, tj. 15. 10. 1928, bezpochyby označit jako počátek organizovaného korespondenčního šachu v celosvětovém měřítku. V době 2. světové války byla činnost IFSB z důvodu významného narušení mezinárodního poštovního styku přerušena a v prosinci 1945 byla založena nová organizace ICCA (International Correspondence Chess Association). Československo bylo jednou z prvních zemí, která do tohoto Mezinárodního sdružení korespondenčního šachu podala přihlášku. V roce 1951 pak došlo k přeměně ICCA na ICCF (International Correspondence Chess Federation) a tato organizace zastřešuje a formuje celosvětové koršachové hnutí až do dnešních dnů. K 1. 10. 2012 sdružovala celkem 59 členských federací, rozdělených do 4 zón: 1. Evropa (36), 2. Latinská Amerika (8), 3. Severní Amerika a Pacifik (7), 4. Afrika a Asie (8). ICCF je jedinou organizací s celosvětovou působností, která je oprávněná pořádat oficiální mezinárodní soutěže jednotlivců a družstev v korespondenčním šachu (turnaje cyklu mistrovství světa a mistrovství Evropy, olympiády družstev, pohárové soutěže, memoriály, přátelská utkání, zvací turnaje, turnaje žen, veteránů a juniorů, turnaje ve Fischerově šachu aj.), a to bez ohledu na způsob dálkové komunikace mezi hráči. V současnosti se drtivá část oficiálních soutěží ICCF hraje prostřednictvím webserveru ICCF, který hráčům poskytuje skvělý komfort, a původnímu způsobu zasílání tahů – klasickou poštou – zůstala věrná už jen malá hrstka konzervativců a korespondenčních šachistů z řad filatelistů. E-mailové soutěže byly v rámci oficiálních soutěží ICCF již zcela zrušeny a elektronickou poštou se občas hrají jen některé domácí turnaje jednotlivých členských federací, pokud je koršachová legislativa dané členské federace vůbec připouští. Na ratingové listině ICCF platné ke dni 1. 10. 2012 figurovalo celkem 39 060 hráčů, z nichž bylo 9 053 aktivních.
I u nás má korespondenční šach velice dlouhou a bohatou tradici. Nejstarší dochované korespondenční partie pocházejí z počátku 70. let 19. století. K významnějšímu rozmachu korespondenčního šachu pak došlo o cca 10 let později, kdy se uskutečnilo několik meziměstských zápasů. Těmito utkáními se nechal inspirovat významný průkopník a propagátora této disciplíny Karel Traxler a uspořádal 1. korespondenční turnaj v českých zemích, který odstartoval 15. 12. 1886. Karel Traxler v něm obsadil 1. místo. Vyšší stupeň organizovanosti a pravidelnosti však začaly vykazovat až permanentní turnaje, které v letech 1937-1945 řídil prostřednictvím časopisu Československý šach (za okupace Šach) Josef Louma, tehdejší sekretář ÚJČS. Skutečný počátek oficiálně organizovaného korespondenčního šachu v Československu je ale spojen až s datem 17. 1. 1949, kdy již pod křídly nově založeného Sdružení československých korespondenčních šachistů při ÚJČS odstartoval tehdejší hlavní pořadatel Richard Brix 1. skupinový turnaj. V dalších desetiletích došlo v Československu k prudkému rozvoji korespondenčního šachu, začaly vznikat nové soutěže a členská základna se postupem času mnohonásobně rozrostla. Tento pozitivní trend nebyl naštěstí ohrožen ani mnohočetnými reorganizacemi koršachového hnutí u nás a s tím spojenými personálními a názvoslovnými změnami.
Po rozdělení ČSFR k 1. 1. 1993 se jedním ze dvou právních nástupců Svazu korespondenčního šachu ČSFR stalo Sdružení korespondenčního šachu v České republice (dále jen SKŠ v ČR). Na Ministerstvu vnitra ČR bylo zaregistrováno dne 27. 4. 1993 a na podzim téhož roku bylo kongresem ICCF v Gdaňsku přijato za člena ICCF. Toto občanské sdružení je v současnosti jediným subjektem v České republice, který oficiálně sdružuje naše korespondenční šachisty, hájí jejich zájmy a organizuje pro ně soutěže (turnaje cyklu Mistrovství ČR, pohárové soutěže, veteránské soutěže, soutěže 3 a 4členných družstev, memoriály s domácí i mezinárodní účastí, mezistátní přátelská utkání aj.). SKŠ v ČR mělo k 1. 10. 2012 celkem 1074 členů, a to včetně neaktivních. Jeho vrcholným orgánem je Valná hromada, která se koná zpravidla v každém 4. roce. V období mezi Valnými hromadami SKŠ v ČR zajišťuje veškerou činnost Řídicí komise SKŠ v ČR, kterou volí Valná hromada SKŠ v ČR. Současná Řídicí komise SKŠ v ČR je 5členná (předseda: Jan Židů, sekretář: Ing. Zdeněk Nývlt, CSc., ekonom: Ing. Vladislav Hýbl, vedoucí Domácího úseku: Mgr. Josef Sýkora, vedoucí Mezinárodního úseku: Ing. Josef Mrkvička) a schází se nejméně 2krát ročně. Oficiálním delegátem SKŠ v ČR u ICCF je od roku 2010 do současnosti exprezident ICCF Ing. Josef Mrkvička, který byl prezidentem ICCF v letech 2003-2004. Dalšími orgány SKŠ v ČR dle Stanov SKŠ v ČR jsou: Kontrolní a revizní komise, Disciplinární komise, arbitr. V novodobé historii korespondenčního šachu v České republice lze za přelomové datum považovat 1. 7. 2010. K tomuto dni byly definitivně zrušeny e-mailové soutěže, došlo k plošnému přechodu na Elo ICCF a v důsledku toho k zániku Klasifikačního řádu a s ním i systému osobních ratingů a výkonnostních tříd SKŠ v ČR. Ke stejnému datu vešel v platnost zcela nový dokument SKŠ v ČR s názvem Ratingová a turnajová pravidla, kterým byl mj. zaveden domácí čestný titul Mistr korespondenčního šachu (do 1. 10. 2012 byl udělen na základě dosažených úspěchů celkem 6 hráčům). SKŠ v ČR je řádným členem ŠSČR (dle čl. 3 odst. 1 písm. c Stanov ŠSČR). Na rok 2012 ŠSČR přidělil SKŠ v ČR dotaci ve výši 2,3 % z celkové částky obdržené od MŠMT pro účely organizace sportu (program V), tj. 208 185 Kč.
Český korespondenční šach má ve světě dlouhodobě velice dobrou pověst, kterou si vybudoval nejen aktivní součinností několika obětavých funkcionářů SKŠ v ČR na projektech ICCF, ale rovněž i některými nepřehlédnutelnými úspěchy našich korespondenčních hráčů na mezinárodní scéně. Historicky má Česká republika celkem 15 velmistrů (GM) a 6 velmistryň (LGM) korespondenčního šachu. Na ratingové listině ICCF platné pro období od 1. 10. do 31. 12. 2012 mělo SKŠ v ČR celkem 5 hráčů v první světové stovce a jednoho z nich, GM Romana Chytilka, na 7. místě ELO-listiny ICCF aktivních hráčů (od 1. 1. do 31. 3. 2012 byl dokonce 4.). Naše koršachová reprezentace dnes patří do absolutní světové špičky, což v posledním období neustále dokazuje zejména svými skvělými výsledky ve vrcholných soutěžích družstev (např. 4. místo ve finále X., 1. místo ve finále XI. a 2. místo ve finále XIII. Olympiády, 1. místo ve finále IV. a 3. místo ve finále V. Olympiády žen, 3. místo v V. i VI. finále ME, 1. místo ve III. ročníku Dunajského poháru, 1. místo v I. i II. ročníku Chessfriends Rochade – 5171, skvěle rozehrané finále XVI. Olympiády s dobrými vyhlídkami na 1. místo, jisté 2. nebo 3. místo českého družstva Brevnov Knights v nejvyšší lize „A“ IV. ročníku soutěže Champions League atd.), ale pozadu nezůstávají ani naši reprezentanti v turnajích jednotlivců (např. 2. místo Jaroslava Hýbla a 3. místo Karla Husáka ve finále 5. MS, 3. místo LGM Evy Možné a 4. místo LIM Vlasty Nejezchlebové ve finále 5. MS žen, 4. místo LGM Marie Bažantové ve finále 7. a následně 2. místo ve finále 8. MS žen, 3. místo GM Miloše Kratochvíla ve finále 20. MS, 4. místo GM Davida Vrkoče ve finále 22. MS, 1. místo GM Romana Chytilka v Heemsothově memoriálu – toho času nejsilněji obsazeném jednokolovém turnaji ICCF všech dob atd.). Bez jakýchkoliv rozpaků lze korespondenční šach nazvat nejúspěšnější šachovou disciplínou v historii České republiky.
Korespondenční šach si za cca 200 let své existence, koneckonců stejně jako další šachová i nešachová sportovní odvětví, prošel různými vývojovými etapami. K největšímu zlomu však došlo až příchodem moderních technologií, tj. někdy na přelomu 80. a 90. let minulého století. Nejenže se podstatně zrychlila a zjednodušila komunikace mezi hráči, ale i hra samotná se ocitla ve zcela nové a do té doby nepoznané dimenzi, když se na scéně objevily první šachové počítače. Nejprve se na trhu objevily slabší šachové speciály a první stolní počítače řady „286“, „386“ a „486“, které byly schopné eliminovat prakticky jen zjevnější poziční či strategické chyby, ale od roku 1995 se mezi hráči začaly postupně objevovat první počítače se všemi dnešními atributy. Jejich základní desky byly většinou osazeny procesory Pentium či Pentium Pro a dokázaly pracovat pod 32bitovým operačním systémem Windows 95, pod nímž již bylo možné spouštět i několik analytických motorů (enginů) současně. V roce 1997 představuje fa Intel své nové procesory Pentium MMX a Pentium II. O rok později pak fa Microsoft přichází s operačním systémem Windows 1998, posledním operačním systémem založeným na bázi MS-DOS. Vývoj však jde nezadržitelně vpřed a v roce 1999 fa Intel oznamuje příchod dalšího procesoru, tentokrát s označením Pentium III, a v roce 2000 se na trhu objevuje Pentium s pořadovým číslem 4. S rokem 2001 pak dochází k zásadnímu průlomu, když fa Microsoft uvádí na trh 64bitovou verzi operačního systému Windows XP. A tak jsou s příchodem nového tisíciletí odstartovány závody „ve zbrojení“ a nastává tzv. počítačová éra korespondenčního šachu, některými korespondenčními hráči zatracovaná, jinými zase vítaná. Prakticky od jejího počátku se k posouzení výkonu šachového hardware používá známý prográmek Mathiase Feista s názvem Fritz Chess Benchmark. Jestliže hodnota relativní rychlosti u prvních 1jádrových Pentií se dala vyjádřit jedinou číslicí, současné šachové stroje již pokořují psychologickou hranici 50 jednotek, a to při stabilním chodu a za použití vzduchového chlazení. Ze současných běžně dostupných počítačových sestav na platformě jednoprocesorové základní desky s paticí LGA 2011, které představují současný „high-end“, lze takových hodnot celkem spolehlivě dosáhnout např. s 8jádrovým procesorem Intel Xeon E5-2687W. K dnešním nejoblíbenějším a nejpoužívanějším analytickým motorům (enginům) mezi koršachisty patří především Houdini, Rybka, Critter, Stockfish a Komodo.
Skoro každý korespondenční hráč chce mít k dispozici co nejsilnější šachový stroj, protože tuší, že bez jeho analytických schopností nemá šanci svým soupeřům zdárně konkurovat, ale některého odradí vysoká pořizovací cena, jiný si s počítačem vůbec nerozumí, dalšímu zase vadí, že hra za asistence počítačů mu poskytuje méně prostoru k šachové seberealizaci apod. To vše mohou být důvody, proč řada korespondenčních hráčů toto šachové odvětví s příchodem počítačové éry opustila, a to buď úplně, nebo do značné míry. Takové rozhodnutí je zcela legitimní, lze ho pochopit a není zapotřebí ho jakkoliv odsuzovat. Co však dnešnímu korespondenčnímu šachu rozhodně neprospívá, je jeho naprosté nepochopení ze strany některých lidí z různých sfér šachového života, které mnohdy vyúsťuje až do určitých forem veřejného pranýřování této velice specifické šachové odnože, či dokonce zesměšňování samotných korespondenčních šachistů, kteří nedělají nic jiného, než že se zabývají svým oblíbeným koníčkem. Tu se např. dočteme, že na vlastní tvořivost můžeme u dnešního korespondenčního šachu zapomenout a stačí si jen pořídit „rychlé železo“ a několik silných motorů, tudíž korespondenční šach je mrtev a veškeré tituly a úspěchy v něm získané jsou naprosto bezcenné, jinde se zase píše, že mistrovství světa v korespondenčním šachu může vyhrát i někdo, kdo nezná chod šachových figurek, na dalším místě se pak dozvíme, že pojem korespondenční šach by se měl změnit na termín počítačový šach apod. Je velice zarážející a smutné, že takových „odborných“ spekulací, unáhlených soudů a neuvážených výpadů si korespondenční šachisté užijí do sytosti, aniž by však někomu škodili, vměšovali se obdobným způsobem do jiných šachových odvětví, nebo dokonce naznačovali, že jimi pohrdají. Autoři těchto a jim podobných „mouder“ si přitom vůbec neuvědomují, či spíše nechtějí uvědomit, že úspěšnost konkrétního korespondenčního hráče je závislá na nejednom faktoru. Výkonný počítač napěchovaný nejlepšími motory, knihovnami a databázemi je pouze jedním z předpokladů (zdaleka ne jediným) k úspěchu v současném korespondenčním šachu, a proto mezi korespondenční šach a počítačový šach rozhodně nelze klást rovnítko! Stále platí, že pouhým sestavením výkonného počítače a následným opisováním 1. nabízeného tahu z okénka šachového motoru nelze v korespondenčním šachu dosáhnout významnějších úspěchů! Výkonný počítač v rukou korespondenčního šachisty lze vnímat obdobně jako např. elektronický mikroskop v rukách vědce. V případě obou dvou pracovních nástrojů jde o skvělé pomocníky, které člověku dokážou pootevřít nové obzory, ale pouze v případě, že jejich uživatel s nimi umí nejen odborně zacházet, ale rozumí i danému „vědnímu oboru“. Na šachovnici existuje ještě obrovské množství pozic, nad kterými by korespondenční šachista proseděl (třeba i v místnosti plné nadupaných počítačů) zbytek svého života, kdyby se chtěl dopočítat objektivně nejlepšího tahu. Hmota tedy rozhodně v korespondenční partii nad duchem ještě nezvítězila, tj. lidská složka hraje stále významnou roli! Proto je zapotřebí brát veškeré hlasy zpochybňující smysl současného korespondenčního šachu s velkou rezervou. Naopak je nutné si uvědomit, že přínos korespondenčního šachu je právě v počítačové éře obrovský, neb spojením lidského strategického myšlení a hrubé síly výkonného stroje, navíc při dlouhých časových limitech, vzniká mnoho průlomových partií, z jejichž obsahu s oblibou čerpají i špičkoví velmistři v praktickém šachu. Korespondenční šachisté tedy dělají v tomto ohledu slavným šampiónům tak trochu „nosiče vody“, ale vůbec jim to nevadí, ba někteří jsou dokonce možná i rádi, že mohou svojí vlastní poctivou analytickou činností (mnohdy připomínající „vědecké“ bádání) přispět k poodhalování nevyčerpatelných tajů a skrytých zákoutí královské hry.
Aktuální výkonnost dnešního korespondenčního hráče je dána 5 základními (převážně pohyblivými) faktory: 1. výkon HW a kvalita SW počítače, 2. hráčův um využít maximálně HW a SW počítače, 3. hráčovy obecné šachové znalosti a strategické schopnosti, 4. hráčovy časové možnosti, 5. počet celkově rozehraných partií. Velice zjednodušeně by se dalo říci, že když je na tom korespondenční hráč dobře ve všech 5 uvedených faktorech, může pomýšlet na mety nejvyšší. Pokud obstojí alespoň ve 4 z nich, má stále ještě předpoklady k tomu, aby jeho koršachová výkonnost rostla. V případě schopnosti konkurovat svým soupeřům alespoň ve 3 faktorech dojde pravděpodobně ke stagnaci. U zbývajících variant však už hrozí mírný až strmý výkonnostní pád. Z toho všeho vyplývá, že současný vrcholový korespondenční šach není rozhodně pro každého. Kdo chce dnes držet krok se světovou koršachovou špičkou, musí se připravit na dosti významné ztráty nejen v oblasti peněz, ale i času a duševních sil. I přes tuto skutečnost má však korespondenční šach na celém světě tisíce věrných přívrženců a hlásí se stále noví zájemci o hru, což nám dává velkou naději, že korespondenční šach bude přinášet radost i budoucím generacím šachistů, kteří se v tomto zvláštním, avšak nesmírně zajímavém a přínosném šachovém odvětví zhlédli, a pro mnohé z nich se stalo doslova neodmyslitelnou součástí jejich životů.
Praha 1. 10. 2012
Jan Židů – předseda ŘK SKŠ v ČR